Roku 1787 učinil profesor Karlovy univerzity doktor Josef Mayer zajímavý objev nedaleko Týna nad Vltavou. Během svého výzkumu objevil několik přírodních skel, pro které se časem vžil název vltavíny (či moldavity) podle české řeky Vltavy (německy Moldau) v jejichž blízkosti byly první nálezy učiněny. ...
(Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vltav%C3%ADn)

Vltavíny vznikly při dopadu velkého meteoritu na zemský povrch před téměř 14,7 mil. let. Vzhledem k extrémně vysoké teplotě a tlaku při výbuchu došlo k roztavení meteoritu i okolních pozemských hornin a vystříknutí sklovité hmoty do oblasti jižních Čech a Moravy.

Vltavíny se vyznačují mnoha jedinečnými vlastnostmi. Především je to nádherná zelená barva, která spolu s čistotou a originální povrchovou skulptací předurčuje tento drahý kámen pro výrobu šperků. Vltavín je vyhledávaným kamenem i pro vysoký obsah kosmické energie a plynných uzavřenin původní atmosféry.

Dodává energii, odstraňuje bolesti hlavy, únavu a malátnost, posiluje imunitní systém.

Vltavíny - dvoubarevné >>>

Dvojbarevné vltavíny jsou neobyčejně vzácné na československých nalezištích tektitů. Během poslední doby se podařilo shromáždit dalších devět dvojbarevných vltavínů z jihočeských nalezišť, které jsme podrobně studovali. Tři vhodné vzorky byly analyzovány na elektronovém mikroanylyzátoru. Pérové nákresy na obr. 1 mají přerušovanou silnější čarou vyjádřeno rozhraní barevných zón a u analyzovaných dvojbarevných vltavínů jsou označena analyzovaná pole a traverz lineárních skanů. Obsah sklovin a jejich barevných tónů spolu se zastoupením bublin a lechatelieritu jsou uvedeny v tabulce 2.

Z mikroskopického studia dvojbarevných vltavínů vyplývá, že rozhraní obou zón je ve většině případů ostré a styková hranice má pnutí a anomální dvojlom. U vltavínů III z Třebanic byl méně ostrý přechod u železa – 150 µm (možná difúze na hranici obou barevných částí), ale dosti ostrý - 75 µm u hliníku a křemíku. Ke vzniku dvojbarevných vltavínů došlo zřejmě kolizí za letu, kdy jejich sklovina byla ještě v plastickém stavu. Tato okolnost dokumentuje inhomogenitu výchozího horninového materiálu v místě vzniku vltavínů. Tato inhomogenita je doložena i v rozdílném uspořádání bublin a jejich zastoupení v jednotlivých barevných částech, v průběhu šlír ve sklovině (na stykové hranici se stýkají pod různým úhlem) a počtem lechatelieritových zrn. Přitom jsou lechatelieritová zrna relativně stejné velikosti, pokud nejsou protažena nebo vytažena ve spirálovitě stočené hádky. Velikost sférických a oválných zrn je nejčastěji o rozměru 0,04 mm až 0,07 mm. Svědčí to pro vytříděnost křemenných zrn mateřské horniny.

Selektivní volatilizace, kromě ztráty těkavějších složek, nehrála při zrodu vltavínů a asi i ostatních tektitů příliš velkou roli. Jak ukazují výsledky elektronové mikroanalýzy dvojbarevných vltavínů v tab. 1, je při vyšším obsahu SiO₂ nižší Al₂O₃, FeO a MnO. Při nižším obsahu SiO₂ se zvyšuje Al₂O₃, FeO a MnO, přičemž MgO, Na₂O a K₂O jsou téměř neměnné, CaO kolísá nepravidelně. Je to v rozporu s voletizačními pokusy WALTERA (1966), KONTY a MRÁZE (1969), GENTFRA (1971), KONTY (1972) a KONTY a MRÁZE (1975), případně s výsledky tavení při zkouškách s jadernými zbraněmi. Tam se jednotně projevuje, že se stoupající teplotou klesá SiO₂, Na₂O a celkové železo v reziduální tavenině, zatímco obsahy Al₂O₃, K₂O, CaO a MgO vzrůstají. Plynné kondenzáty mají vždy vyšší SiO₂, celkové železo a nižší Al₂O₃. Při úvahách o vzniku tektitů je třeba předpokládat kondenzaci v otevřeném prostoru, pokud by k ní vůbec došlo, kondenzace by také začala s více refraktorními oxidy a končila s nejvíce volatilními. To ovšm nebylo u vltavínů pozorováno. Přítomnost určitých velikostních frakcí lechatelieritových zrn svědčí o přetavení vytříděného sedimentu.

Barva vltavínů je funkcí železa (BOUŠKA a POVONDRA 1964). Z tabulky 1 je tato závislost vidět u vzorku III z Třebanic nebo z obr. 2. U vzorku I a II jsou rozdíly v celkovém železe nepatrné a neprojevily se ani na skanovém traverzu. Barva vltavínů je proto asi vedle sumárního obsahu železa podmíňena také jeho valenčním stupněm a tedy poměrem dvojmocného a trojmocného železa. Ze studia dvojbarevných vltavínů vyplývá jistá závislost i na manganu.Při světlejších barevných tónech, tj. i při vyšším obsahu SiO_2, je vždy nižší obsah manganu.

Lze konstatovat, že dvojbarevné vltavíny potvrdily inhomogenitu zdrojového materiálu v místě impaktu, v našem případě v Riesu. Nejvhodnějším horninovým materiálem ke vzniku vltavínů je půdní horizont a sedimenty nejsvrchnějšího tortonu, tedy horniny sedimentárního obalu v Riesu před dopadem imaktujícího tělesa, přetavené při impaktu přímo nebo snad i za slabého působení selektivní volatilizace.